DRAMATICKÝ OBOR

Charakteristika

Dramatický obor vede žáky k porozumění dramatickému umění ve všech jeho tradičních i současných formách (divadlo, rozhlas, film, televize, počítačová tvorba) a k uvědomělému ovládání všech výrazových prostředků dramatického umění, zejména hlasu a těla jako základních prostředků komunikace a dramatického výrazu.
Dramatický obor se zaměřuje na oblast inscenační tvorby ve všech jejích složkách a seznamuje žáky s tvůrčím procesem od volby tématu a námětu přes vytváření dramaturgicko režijní koncepce včetně scénografického pojetí a scénické hudby až k výstavbě jednotlivých situací a tvorbě postav. V oblasti recepce a reflexe dramatického umění jsou žáci seznamováni s klíčovými etapami ve vývoji
divadla a se současnými druhy a žánry dramatického umění. Recepce a reflexe je úzce spojena s inscenační praxí.

Doplňující vzdělávací obor přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k

• užívání základních výrazových prostředků dramatického umění, lidského hlasu a lidského těla a lidského jednání k vyjadřování jevů, vztahů, prožitků, emocí, představ, myšlenek, názorů a postojů a k rozvíjení, zdokonalování a kultivování vlastních hlasových a pohybových dovedností a k jejich adekvátnímu užívání v situacích dramatické tvorby a v běžných životních situacích
• využívání herního jednání a jevištního jednání jako příležitosti k hledání a prověřování způsobů řešení problémů a konfliktů a sdělování o nich a chápání dramatického umění jako zobrazování konfliktů a jejich řešení v současnosti i minulosti, v různých sociálních skupinách, etnikách a národech
• k aktivnímu podílení se na procesu společné inscenační tvorby (dramaturgie, tvorba textu, režie, scénografie, scénická hudba, herecká tvorba), k uvědomování si a rozvíjení vlastních schopností a jejich uplatňování v týmové práci
  

Vzdělávací obsah

DRAMATICKÁ A INSCENAČNÍ TVORBA

Očekávané výstupy

žák

• vědomě užívá základní dramatické výrazové prostředky - hlas a tělo, rozvíjí je a zdokonaluje
  po technické i estetické stránce a používá je adekvátně situaci v běžné komunikaci
  i v situacích divadelní tvorby a v komunikaci s diváky
• využívá jednání v herní situaci jako prostředek k získávání zkušenosti s herními pravidly, s řešením problému a konfliktu, s herními rolemi a postavami a motivacemi jejich jednání;
  přistupuje k jednání v herní situaci a improvizaci jako k příležitosti ke zkoumání a vytváření jevištních postav a situací
• vytváří inscenační tvar za účelem sdělení tématu prostředky verbální a neverbální komunikace v propojení s dalšími výrazovými prostředky (výtvarnými a hudebními); pracuje s nimi v rovině jevištního znaku, symbolu a metafory
• přistupuje k dramatickému nebo literárnímu textu jako k východisku pro vlastní inscenační
  tvorbu, nachází v něm témata vhodná pro zpracování do dramatického tvaru; rozlišuje druhy
  dramatických situací, postav a konflikt_, postihuje tematickou strukturu díla
• angažuje se při tvorbě inscenace podle svých schopností a zájmů v některé její složce
  (dramaturgie, režie, scénografie, scénický zvuk a hudba, herecká tvorba) a současně přijímá
  zodpovědnost za inscenaci jako výsledek procesu společné tvorby
• prostřednictvím inscenace komunikuje s diváky při konkrétním divadelním představení
• experimentuje s výrazovými prostředky divadla a dalších druhů dramatického umění
  (videotvorba) při realizaci vlastních tvůrčích projektů

Učivo

Obsahem výuky je experimentování v rámci herních situací (schopnost dramaticky jednat
v herní situaci a přijaté herní roli nebo postavů) a tvorba jevištních situací a postav. Žák rozvíjí systematicky hlas a tělo jako prostředky komunikace i jako prostředky dramatického výrazu.
Seznamuje se se všemi složkami tvorby inscenace (dramaturgie, režie, scénografie, scénický zvuk
a hudba, světlo) a využívá je ve vlastní inscenační tvorbě. Herecká tvorba je pojímána jako součást
inscenační tvorby, jako způsob komunikace s diváky a jako prostředek k rozvíjení osobních
komunikačních dovedností.

• herní jednání jako princip rozvíjení a experimentování s výrazovými dramatickými prostředky
  a prostor pro tvorbu jevištní postavy
• dramaturgicko režijní postupy v inscenační tvorbě
• herecká tvorba

téma a námět
východisko pro dramatické jednání, práce s dramatickým textem, dramatizace literární předlohy,
tvorba autorského textu
situace
dramatická situace, herní a jevištní situace, jednání v situaci a jeho směřování, ohnisko situace
postava
dramatická postava, herní a jevištní postava, herecká postava, složky herecké postavy (role, hra
a individualita)
konflikt
typy konfliktů, dramatický konflikt, způsoby řešení konfliktu, funkce konfliktu v dramatickém tvaru
děj a fabule
dramatický děj a fabule, montážní princip

DRAMATICKÉ UMĚNÍ

Očekávané výstupy

žák

• rozlišuje a uvede charakteristické rysy historických divadelních kultur, chápe společenský
  význam a funkci divadla a důvody vzniku a proměny divadelních forem
• rozlišuje druhy a žánry dramatického um_ní, postihuje jejich specifiku na základů znalosti
  charakteristického užití divadelního jazyka a výrazových prostředků dramatického umění
• aktivně vyhledává kontakty s dramatickým um_ním, nachází vztah s aktuálními
  a historickými formami dramatického um_ní i s projevy dramatické kultury
• vnímá dramatické dílo jako celek, na základě rozkrytí obsahové a tematické struktury díla
  a způsobu využití výrazových prostředků dramatického um_ní charakterizuje funkčnost jeho
  jednotlivých složek, uplatňuje při recepci a reflexi dramatického díla kritéria estetická
  i etická
• zapojuje se podle svých možností a zájmu do procesu tvorby v oblasti dramatického umění
  (amatérské soubory, tvůrčí dílny, semináře, kurzy, přehlídky, festivaly), uplatňuje ve vlastní
  tvorbě vyjadřovací prostředky současného dramatického umění

Učivo

Obsahem výuky je vytváření aktivního vztahu k dramatickému umění. Žák se seznamuje
s funkcí a postavením divadla v různých historických etapách s důrazem na umění od konce
19. století do současnosti a na současné druhy dramatického umění (rozhlas, film, televize, video).
Vlastním experimentováním s dramatickými díly objevuje specifiku divadelního jazyka. Rozlišuje
základní dramatické druhy a žánry v souvislosti s charakteristickými výrazovými dramatickými
prostředky, které využívají. Chápe principy divadelní komunikace z pozice tvůrce i diváka.

• dramatické umění v historickém a sociokulturním kontextu
• charakteristické rysy divadelního jazyka
• dramatické druhy a žánry

zrození divadla
divadlo a rituál - hudba, pohyb a tanec jako komunikační prostředek magické síly; vznik mýtu;
estetizace rituálu - divadelní prvky v rituálu; divadlo a epos - dramatické prvky ve vyprávění
divadlo a maska
funkce masky v divadle; antické divadlo - tragédie a komedie; commedia dell'arte - herecké typy
předloha divadelní inscenace
téma, námět, dramatický text; libreto, scénář; příběh; výstavba dramatického textu - Aristoteles
divadlo jako komunikace
epika jako zpráva o situaci versus drama jako obraz (zobrazení) situace; vnější a vnitřní komunikační
kanál (komunikace herec a divák, komunikace mezi postavami mezi sebou)
vyjadřovací a komunikační prostředky divadla
verbální a nonverbální prostředky; herec; výtvarné prostředky (scénografie, světlo); scénická hudba
a zvuk; režie jako hlavní integrační složka v moderním divadle
divadlo a jazyk
jazyková stylizace - dramatický verš a jeho funkce; alžbětinské divadlo - Shakespeare; klasicismus
divadelní prostor
amfiteátr, aréna (antické divadlo, moderní divadlo); jeviště commedia dell´arte, alžbětinská scéna
(renesance); kukátkový divadelní prostor - iluzívnost (baroko); otevřené jeviště; ulice jako jeviště
(pouliční divadlo, performance)
mimoevropské divadelní kultury (Asie, Afrika, Amerika)
odlišné prvky stylizace, tendence k silnému důrazu na výtvarné a pohybové složky divadla
divadlo a epika
epizace dramatu (montáž, zcizování - Brecht)
reforma divadla
"zdivadelňování" divadla - vizualizace; oslabení významu dramatického textu jako hlavní složky
divadelní inscenace - posilování tendence mimojazykového sdělování; Artaud, Living Theatre,
Grotowski, Brook, Boal, Lecoq, multikulturalita divadla - míšení a prolínaní vlivu různých kultur
v divadelních artefaktech
hudební divadlo
opera; balet; hra se zpěvy, opereta; muzikál
divadlo "bez herce"
loutkové divadlo, stínové divadlo, černé divadlo
film a televize
divadlo versus film a televize; divadlo ve filmu a televizi, specifika filmové a televizní komunikace;
filmový jazyk (střih, montáž); televize jako sdělovací médium versus televize jako um_ní a zábava
mediální umění
technika jako prostředek uměleckého vyjadřování; audiovizuální projekty, internet

Srpen 2003

Na tvorbě dokumentu se podíleli VÁCLAV CEJPEK, JANA HRUBÁ, SILVA MACKOVÁ, JIŘÍ PELÁN, PETRA SVOZILOVÁ, JOSEF VALENTA a další

(Text pro 1. pracovní verzi Rámcového vzdělávacího programu pro gymnaziální vzdělávání, zařazený do části E 2 - Doplňující vzdělávací obory vedle Deskriptivní geometrie a Latinského jazyka)

Viz http://www.vuppraha.cz/index.php?op=sections&sid=10